Poslední slovo: Svítit nevidomým

neděle 13. září 2009 09:00

Nechejme stranou z jakého důvodu se může s obyčejného člověka náhle stát slepý, vždyť to snad ani nehraje žádnou roli

Ve středu bylo magické datum. Hned tři devítky u sebe. Raději tady nebudu komentovat fakt, že si někteří mohou představit, že ty devítky jsou převrácené vzhůru nohama a místo nich jsou na světě tři šestky…

Každopádně, proč o tom tady píšu? Naše třída – pochybuju, že škola obecně – se zapojila do sbírky Světluška, kterou organizuje Český rozhlas. Hlavním důvodem, proč takováto sbírka vůbec je, je možnost pro lidi, aby alespoň malou částkou přispěli k podpoře nevidomých. Pak, že si můžou za určitý minimální peněžní dar vzít třeba magnetek, na kterým je obrázek namalovaný nevidomou slečnou (zřejmě), berme už jako malý bonus.

Jak to tedy všechno dopadlo? Oproti jiným skupinkách jsem na tom byl s kamarádem snad podprůměrně. Chybou byla buď naše malá snaživost (ale nevzdávali jsme se), nebo smůla k potkávání příjemných lidí, kteří bez žádných „keců“ rádi přispějí. Zdráhám se tu psát a komentovat celý systém sbírky kritickými způsoby, ale jinak to nejde. Pravda, je sice možno, že dobrovolník podpoří tuto iniciativu prostřednictvím dárcovské SMS zprávy – anonymně, ale, kdo to doopravdy využije?

Takže, ač se ve středu, kdy jsme nešli do školy a místo toho jsme se procházeli po ulicích našeho krajského města, bylo známé magické datum, nijak nám nepomohlo. Je sice pravda, že jsme nakonec nějakou malou částku vybrali, ale i tak…

Chybou je snad to, že se akce odehrává v ulicích. Možným důvodem může být fakt, že tu potkáte plno lidí, kteří jsou zrovna na cestě na nákup, nebo do práce, ale kolik lidí potkáte ještě navíc příjemných. Ne všem se totiž líbí, že je najednou někdo „přepadne“ a nečekaně se zeptá, jestli nechce přispět na Světlušku (či pomoci nevidomým). A ne všichni, kteří patří k těm „pochůzkářům“ jsou tací, kteří jsou ochotni přetrpět odmítnutí v různých verzích.

Ale nechme už být organizační stránky charitativní akce, kterou pořádá – rádoby seriózně – veřejnoprávní rozhlasová stanice Český rozhlas. Pojďme se jedním okem podívat na ty, kterých se tato akce hlavně týká, a kteří nemají to štěstí normálně žít jako my…

Možná, že to mohu brát jako výhodu, když se zúčastním podobných akcí, ale měl jsem to štěstí, že jsem se mohl poznat s jedním manželským párem nevidomých. Nechejme stranou z jakého důvodu se může s obyčejného člověka náhle stát slepý, vždyť to snad ani nehraje žádnou roli. Důležitějším úhlem pohledu je, jak se tito postižení a v mnoha případech i handicapovaní vůči ostatním, se svým minusem v životě vypořádají.

Je známo, že pokud člověk ztratí nějaký smysl, ostatní se tím pádem o sto procent zlepší. Jakmile člověk oslepne, náhle pocítí, že si víc všímá okolí díky sluchu a hmatu. Díky těmto faktorům se (s pomocí pomocníků) dokáže dobře zorientovat v prostředí i bez toho, že by viděl. Je pak opravdu zajímavé tyto handicapované lidi pozorovat. Jak se svým postižením zápasí. Jak si na něj zvykají, a jak se snaží normálně žít i přes to všechno. A jakmile si všechny jejich náhlé ztráty uvědomíme, začneme si svého zdraví více vážit…

Petr Hrudka

kyttsbírky, naháněči apod.23:1018.9.2009 23:10:08
NULIS tím způsobem,14:1113.9.2009 14:11:56
NULIAha, už Vám rozumím,14:0713.9.2009 14:07:15
Lída V.Petře,13:2313.9.2009 13:23:02
PetrRe: Petře, zase12:3913.9.2009 12:39:54
NULIPetře, zase12:2913.9.2009 12:29:32

Počet příspěvků: 6, poslední 18.9.2009 23:10:08 Zobrazuji posledních 6 příspěvků.

Petr Hrudka

Petr Hrudka

Občas tu v neděli publikuju svoje krátké publicistické texty, ve kterých komentuju svět okolo sebe.

Jsem literární, filmový, hudební a snad i výtvarný fanoušek s nepříliš tradičním náhledem na věci.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.