Poslední slovo: Důstojnost nade vše

neděle 11. říjen 2009 09:00

Předem se omlouvám, pokud následující řádky budou znít, že jsou až moc při zemi. Že bych se měl ve svých sloupcích více odvázat, čímž bych si možná přivodil více čtenářů na tomto blogu. Ono to ale jinak nejde. Prostě následující téma je u zemi samo o sobě. Už i to samotné vyřknuté slovo znázorňuje jakýsi konzervativní přístup k samotnému problému. Dá-li se tomu tak říkat.

Tak tedy rovnou po hlavě do toho! Od jisté doby jsme se (celá rodina) pokoušeli jaksi uvést některé věci do, takříkajíc, lepšího designu. Je sice smutné, že jsme tyto kroky aktivně prováděli až po jisté smutné události, která nás všechny silně překvapila a zaskočila, ale můžeme být nakonec rádi, že jsme to dokonali do naprostého finiše. Mám na mysli společný rodinný hrob, chcete-li pomník, do kterého jsme minulý rok o prázdninách pochovali našeho drahého tatínka. Do té doby byl v nehorázném, až nedůstojném, stavu (ten hrob). Vypadal hrozně. No, jakmile jsme se tedy s naším drahým zesnulým rozloučili, pustili se do několika akcí, které se museli do nejbližší doby provést. Kupříkladu právě zcivilizovat rodinný hrob. Ve skutečnosti je to sice hrobka, ale myslím, že to v tomto případě není vůbec důležité. Tak jsme se tedy do toho pustili. Vybrali jsme si vhodného člověka, který tyto „rekonstrukce“ má v popisu práce, navrhli jsme, jak by měla lepší verze hrobu vypadat a nám jen zbývalo čekat do té doby, než vše udělá.

Uplynulo několik měsíců a nadešel čas, kdy byla práce hotova a my jsme měli možnost se na dílo podívat. Bylo to vše v okamžiku, kdy jsme mohli cokoliv zkritizovat a navrhnout, že by pomník vypadal nakonec jinak. Poté jsme mohli jen souhlasit a za provedenou úspěšnou práci zaplatit.

Vydal jsem se inu se svým bratrem a matkou, která dokonané dílo už viděla, na hřbitov, aby i mé oko shledalo čistou práci hrobníka, restauratéra, kamenáře, či jak se přesně těmto pracantům říká. Abych následující chvíle ulehčil, jelikož chvíle, kdy svůj čas věnujete návštěvě místnímu hřbitovu, abyste navštívili své blízké zesnulé, nejsou příliš veselé, přiznávám se zde, že jsem měl v uších sluchátka s puštěnou hudbou. Konkrétně to byla Evanescence a její My Immortal, kterou také tvůrci filmu Daredevil použili ke scéně, kdy přítelkyně hlavního hrdiny pochovává svého otce. Sami si můžete z internetu tuto písničku poslechnout a uznat, že jednak tvůrci amerického Daredevila vybrali výborně, a jednak, že si snad jinou klidnou hudbu nemůžete vybrat k podbarvení svého pohledu na přítomné hroby, pomníky a myšlenky, které vás doprovázejí při procházení se po hřbitově.

Tak tedy. Sice výsledný nový design hrobu vypadal jinak, než jsem z informací pochopil, ale můžu být rád, že vypadá tak, jak vypadá. Dokonce mě celkem mile překvapil. Výsledek je totiž kombinací šedé a černé barvy, kterou doplňuje zlatý nápis s „veršem“.

Od začátku tu píšu o důstojnosti. Je totiž čistou pravdou, že důstojnost na hřbitovech je naprosto na místě. Co jiného dát zesnulým na rozloučenou za „dárek“, než zkultivovat jejich nové „místo“? Co jiného pro naše svědomí udělat, abychom se cítili dobře, že naši blízcí leží v příjemném prostředí, které na povrchu vypadá opravdu důstojně? Nic jiného si totiž naši drazí, který s námi zůstanou navždy, nezaslouží. A hanba těm, kteří se nepochopitelně snaží tyto příbytky nejrůznějšími způsoby zhanobit! Aby dnešní Poslední slovo nekončilo posmutnělým kázáním o vandalech, zvolám: „Odpočívejte v pokoji“…

Petr Hrudka

kyttmír a pokoj18:3313.10.2009 18:33:07
zuzanadušičkové téma11:0911.10.2009 11:09:27

Počet příspěvků: 2, poslední 13.10.2009 18:33:07 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.

Petr Hrudka

Petr Hrudka

Občas tu v neděli publikuju svoje krátké publicistické texty, ve kterých komentuju svět okolo sebe.

Jsem literární, filmový, hudební a snad i výtvarný fanoušek s nepříliš tradičním náhledem na věci.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.