Poslední slovo: Náš vánoční stromek

neděle 3. leden 2010 18:30

Máme tu nový rok. Čas na nové změny a další novinky. U mě se nic zásadního nestalo. Žádná změna, žádná novinka. Naopak, spíše já očekávám, kde se novinky objeví a v jakém rozsahu. Pak je ovšem více méně větším překvapení, kde se ty novoty objeví – záhy, jestli vedou k lepšímu, či naopak…

Teď tu máme nový rok. S desítkou na konci. Pro mě z toho vyplývá jedna věc: budu mít rok na to, abych si na ten nový zvykl. Abych si zvykl psát si někam, kam budu chtít, buď číslo 2010, nebo dvojciferný 10. Ač to najednou nevypadá, je to zajímavé číslo. Deset. Desatero přikázání. Deset pravidel. Jakýchkoli. Desítka – lehčí pivo. A tak bychom mohli pokračovat.

Jo, proč tady vlastně píšu o novým roce, když je už de facto od začátku jasné, že tu budu jaksi vyprávět o našem vánočním stromku? Nějak jsem začít musel, ne. Hehe. Občas ty smajlíky nerad používám. Hlavně, když se jedná o tento případ: kultivovaný článek do blogu. Snažím se. Dnes, respektive tímto článkem, to je právě chvíle, kdy počínám svůj druhý rok, kdy jsem tu začal psát svá Poslední slova. Je to neuvěřitelné. Opravdu. I já se sám sobě divím. Že jsem vydržel. Že jsem stále nalézal témata, o kterých bych mohl napsat (někdy opravdu na poslední chvíli). Že jsem nepřestal. Že mě to pořád baví. Jakžtakž. Hehe.

Tak aspoň, abych vás tuto neděli nepřipravil o své připravené povídání o našem stromku. Jak jistě víte, už jsem o něm zde psal. Je tomu pár týdnů, když jsem se se svojí milovanou maminkou vydal na zdejší vánoční trhy, abychom ten stromek koupili. Smrk ztepilý. Minule jsem si trochu z jeho názvu utahoval, že to musí být opravdu ztepilý, jelikož nijak šíleně nepíchal. (Ten druhý byl pichlavý.)

Přiznám se, že jej máme stále doma. V našem pokoji, kde štědrý večer trávíme od nepaměti. Jedinou malou útěchou mi může být to, že jej možná máte doma stále i vy, ale také to, že jej mají doma i Karáskovi. (Viz recenze Jiřího Peňáse v Lidových novinách ze dne 23. prosince.) Tu knížku máme taky. Naše maminka ji dostala, společně s dalšími veledary, k Vánocům od našeho moudrého bratra. Právě Karáskovo kázání (Svatopluk Karásek: Kázání pro neznabohy aneb Kdo je tady blázen?, Rybka Publisher, Praha, 2009.) Vánoční stromek jsem si přečetl. S potěšením. Abych třeba doplnil pana Peňáse, začátek promluvy k (ne)věřícím se mi nějak nezdálo jako typické nedělní kázání, které můžeme slyšet na bohoslužbách. Přišlo mi to spíše jako milé vyprávění, které Sváťa (i já mu tak občas říkám – vždyť se známe!) píše buď na svůj potenciální blog, nebo jako příspěvek do nějakých novin či časopisu. Ale tím kázání nekritizuju, ba naopak. Možná právě proto toto „kázání“ zařadil mezi ty pro „neznabohy“, ale jsme jimi opravdu?

A jak je to tedy z s tím naším stromkem? Musím si začít zvykat, že jsme jej odstraňovali (a odstraňujeme) tak nějak na Tři krále. Ale tentokrát to bude trochu jiné. Jako vždycky jej nejprve odstrojíme, přičemž trochu pozápasíme s větvemi (jak bych použil Karáskova slova), „ze kterých prší jehličí“. Tentokrát ale musíme dát obzvlášť pozor, protože se trochu zdá, že ten letošní stromek je jaksi „jiný“, než ty předchozí. Už na první pohled je poněkud hustší.

Poté jej osvobodíme ze stojanu a na konec (letos poprvé) nějak spálíme. Máme totiž nově kamna, takže se snažíme v nich pálit vše, co se dá.

Toť náš stromek. Toť naše vánoce. Naše dárky. Naše novinky a vzpomínky. Rituály. Zvyklosti. A toť náš nový rok!

Petr Hrudka

Lída V.Víte, že na Vás trpím.20:163.1.2010 20:16:30
NaďaJeště doplním,19:253.1.2010 19:25:35

Počet příspěvků: 2, poslední 3.1.2010 20:16:30 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.

Petr Hrudka

Petr Hrudka

Občas tu v neděli publikuju svoje krátké publicistické texty, ve kterých komentuju svět okolo sebe.

Jsem literární, filmový, hudební a snad i výtvarný fanoušek s nepříliš tradičním náhledem na věci.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.