Poslední slovo: Ticho vs. Hluk

neděle 10. leden 2010 09:00

Potom, co se za posledních hodin stalo, bych tu měl psát o něčem jiném. Jak nás náhle postihl příval sněhu. Nečekaně. Bez upozornění. A dost drsně. Asi si počasí vzalo k srdci – když už, tak pořádně. Jinak si tento příval sněhu, který způsobuje nebezpečné kalamity, nejrůznější vánice, působící negativně na zdraví člověka a další škody, nemohu vysvětlit.

Dnes to ale bude o něčem jiném. Možná zcela poprvé v historii těchto sloupků a článků budu reagovat na tištěný příspěvek. Berte to obecně. Tady reaguju na článek z Lidových novin a shodou okolností jde o paní Šustrovou, které si lidé, spojeni s kulturou za totality a undergroundem, určitě ohromně váží. Já též. Proto nechci, aby si někteří čtenáři mysleli, že se do paní Šustrové nějak navážím, nebo kritizuju. Jde o jemné vysvětlení a malé doplnění.

Abyste v celém „problému“ měli jasno. V pátečních Lidových novinách vyšel v rubrice Poslední slovo sloupek paní Šustrové. Je známo, že tato novinářka patří k těm, kteří hrdě komentují celý týden ve svých sloupcích aktuální dění. I k těm se můžu nenápadně řadit, protože nápad psát tyto nedělní fejetony vyšel právě z tištěných Posledních slov. Krom ní, samozřejmě, své místo v Lidovkách má i uznávaný Ludvík Vaculík, který nás těší každé úterý.

Onen článek dostal název „Ticho“. Šlo o to, že jakýsi zpěvák zpívá o tichu, ale velmi hlasitě. Paní Šustrová se pozastavovala nad tím, zda se může o tichu zpívat nahlas – v silném kontrastu vůči významu, které slovo vyzařuje. Zmínila i chodce, kteří mají sluchátka v uších a poslouchají muziku ve vysokých decibelech. Přeci: „… byla sluchátka vymyšlena právě proto, abychom mohli poslouchat, co chceme, sami pro sebe a nikoho tím neobtěžovali.“.

Přidávám se k ní. O mně je z předešlých příspěvků známo, že taky poslouchám hudbu, když se procházím po ulici. Buď v době, kdy se jen tak procházím, nebo mám někam namířeno. Samozřejmě, že mám hudbu hlasitě, abych ji slyšel. Ale taky se snažím, abych svým hudebním stylem nerušil (neobtěžoval) jiné. Sice se někdy sám divím, že ta „mjůzik“ je slyšet i přes ty sluchátka, ale neměl jsem žádný problém s kolemjdoucími. Ani s učiteli, když jsme měli dovoleno pustit si empétrojky při hodině.

Pokud jde o ten hluk. Jsme nová generace. Generace „hluchých“. Všechno potřebujeme do nejvyšších červených čísel decibelů. Proto už kvůli nám nikdo nenarazí na tiché místo. Žádné prostředí není nepoznamenáno. Kamkoli kdokoliv vejde, hned se všechno rapidně změní. Obrátí o tři sta šedesát stupňů. Z klidu se rázem promění hluk. Někdy opravdu nesnesitelný. Na koncertech je to běžné. Ne jednou jsem vyšel z koncertu na vzduch a dost mi hučelo v uších. Až nepříjemně.

Patřím k těm, kteří ticho nemusí. Postupem času zjišťuju, že i při čtení knížky, kdy bych se měl soustředit na text a příběh, musím mít něco v pozadí. Sice je to nehorázně k ničemu, protože pak se do stránek začtu natolik, že puštěnou hudbu ignoruju. Vede to k něčemu lepšímu, kladnýmu: aspoň se tím učím soustředěnosti. I přesto, že mám puštěnou muziku, dokážu se vnořit do textu a plně se jím unášet. Pak, když zas nějak z toho „vypadnu“, neuvědomím si, kolik času uběhlo a kolik písniček prosvištělo prostorem.

Můžu čtenáře uklidnit tím, že patřím k těm slušnějších narušovatelům klidu. Automaticky se snažím nerušit. I mě by to určitě bylo nepříjemný poslouchat cizí písničky.

Petr Hrudka

zuzanaticha si vážím,17:3310.1.2010 17:33:31
Lída V.Jenom malá poznámka15:0410.1.2010 15:04:38
ZetkaKaždý jsme jiný.14:4510.1.2010 14:45:11
Naďahezky píšete,11:5010.1.2010 11:50:53

Počet příspěvků: 5, poslední 10.1.2010 21:22:23 Zobrazuji posledních 5 příspěvků.

Petr Hrudka

Petr Hrudka

Občas tu v neděli publikuju svoje krátké publicistické texty, ve kterých komentuju svět okolo sebe.

Jsem literární, filmový, hudební a snad i výtvarný fanoušek s nepříliš tradičním náhledem na věci.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.