Poslední slovo: Valentýnsko-sportovní šílenství

neděle 14. únor 2010 09:00

Zdálo by se, že když je svátek zamilovaných, že o tom něco napíši. Mám se opakovat? Mám opakovat to samé, co si klidně můžete přečíst někde jinde? Napíši o něčem jiném. Ale možná v duchu té lásky. Poněvadž mi v hlavě uvízne myšlenka, že je ten svátek zamilovaných. Ale nebudu o tom extra psát, protože jsem si to odbyl minulý rok.

Přiznám se, že se za tu dobu nic nezměnilo. Stále nemám svoji spřízněnou duši, svoji drahou polovičku, a stále hledám… I kdybych měl, tak by to ve mně žádné radikální změny nevyvolalo. Zřejmě. Možná bych měl ten pocit utěšení, že už nepatřím k nezadaným, ale co z toho. Je to nějaké plus? Je to vlastně unavující. Všude o tom slyšíte a čtete. A každým rokem je to stejné. Je to pořád o tom samém. Nechtělo by to nějakou změnu?

Na Facebooku je kvůli tomu i skupina „Nepotřebuji Valentýna, abych řekl/a milované osobě, že ji miluji.“ Lidé to už zřejmě unavuje. Otázkou zůstává, kdo skupinu založil. Zřejmě ten, kterému komerční akce už lezou na nervy. Opravdu k vyznání lásky nepotřebuje speciální den. Přeci neříkáme svým polovičkám, že je milujeme jednou za rok, ale minimálně jednou za den!

Proto o tom už nebudu psát. Už prakticky není o čem. Jistě bych se opakoval – nejen vůči jiným textům na internetu, ale také vůči svému textu před rokem.

Přejdu spíše k lepším a zábavnějším událostem. Začala olympiáda. Ovšem nepříliš šťastně. Několik hodin před slavnostním zahájením totiž tragicky zahynul gruzínský sportovec Nodar Kumaritašvili. Co se stalo? Při svém tréninku nešikovně najel ze zatáčky na rovinu a vyletěl z dráhy. Následující ceremoniál se proto nesl v duchu jeho památky. Při nástupu jeho kolegů dokonce všichni přítomní vstali a „zkamenělým“ potleskem přivítali gruzínskou výpravu, která předtím zvažovala, jestli se má vůbec zimní olympiády zúčastnit.

Smutná tragédie. Která ovšem vyzdvihuje otazníky, kde se stala chyba? Buď je dráha nebezpečná, nebo prostě sportovec udělal chybu. Tento problém nevyřeším, protože se v něm prakticky nevyznám. Jediný pohled je ten, že skončil pěkně blbě a mě napadla věta, že nebudu sportovat. Je to vysoce nebezpečné a předešlá událost je toho důkazem. Říkám si, že bude něco na tom, že nijak aktivně, až soutěživě, nesportuji. Občas si začutám, zaběhám, ale to je tak všechno.

Sport obecně je nebezpečné povolání a nikdy nevíte, co se vám při tréninku, nebo při zápase – v akci – může stát. Však je to vidět hlavně u hokeje a fotbalu. Sami se tomu i divíte. Nevěříte svým očím. A ještě k tomu po internetu kolují různá videa.

Nechci ovšem, abych z dnešního sloupku vyvolával smutné emoce. Žádné lítosti, slzy. Co se stalo, stalo se. Valentýna (zatím) neslavím. A basta! Člověk se nad vším musí podívat s nadhledem. Však to vidíme všude kolem sebe.

Nedávno jsem se zúčastnil promítání starého černobílého filmu ze sedmdesátých let. Pohled na to, jak to chodilo za komunistů (za socialismu), a vztah k odposlouchávání. Jmenovalo se to „Ucho“. I přesto, že jde o vážné téma, ve filmu byl někdo, kdo se všechno snažil odlehčit. V našem případě paní Jiřina Bohdalová. Její repliky sice byly na jednu stranu šokující a trochu šílené, ale zároveň úsměvné. Tvůrci se stále snaží o odlehčení. Nesmíme se v tom příliš topit. Proto se v ničem netopme a koukněme se na to s úsměvem.

Petr Hrudka

jan varguličNemám..13:3614.2.2010 13:36:08
zuzanaTěšila jsem se10:5014.2.2010 10:50:42
Jan za chrta dánDovolte,abych Vás oslovil Petře09:3014.2.2010 9:30:04

Počet příspěvků: 3, poslední 14.2.2010 13:36:08 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.

Petr Hrudka

Petr Hrudka

Občas tu v neděli publikuju svoje krátké publicistické texty, ve kterých komentuju svět okolo sebe.

Jsem literární, filmový, hudební a snad i výtvarný fanoušek s nepříliš tradičním náhledem na věci.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.