Poslední slovo: Sen?

neděle 18. červenec 2010 09:00

Zírám do monitoru a brouzdám různými stránkami po internetu. Ono se v této chvíli, kdy tohle píšu, ani nedá nic jiného dělat. A hlavně proto, že vás ovlivní hned několik věcí. Čas, počasí a film, který jste před chvíli viděli. O hudbě nemluvě, ta je mým tvůrčím partnerem.

Stále si opakuju, že blogy jsou volným útočištěm pro ty, kteří stále mají něco říct. Stále mají něco na srdci, chtějí něco sdělit lidem, svým přátelům. A jsou si jisti, že to jejich čtenáře a přátele nepřestane nudit. Podobné je to i na Facebooku nebo Twitteru. Do příslušné kolonky obou sociálních sítí napíší, co se jim honí hlavou, co právě dělají, cokoliv, co je právě napadne. Jen to jen na nich. Mají v tom volnou ruku. A pak na přátelích a známých zůstává, jestli jim dají nějakým způsobem najevo, že se jim jejich status líbí. Buď kliknou na „Líbí se mi“, nebo to okomentují, mají-li také něco na srdci, nebo myšlenku chtějí rozvinout.

Jsou lidé, kteří tyto internetové sociální sítě stále kritizují. Už dávno se mi v hlavě narodila myšlenka, že Facebook kritizují hlavně ti, kteří jej nemají. Na vlastní kůži nepoznali to, o co vlastně ve světě jménem Facebook jde. Možná, že až do něj vstoupí, změní názor.

Uvedl jsem tři vlivy, které právě ovlivňují můj tok myšlenek. Čas – raději nechtějte vědět kolik hodin v mé chvíli právě je. Možná byste se vyděsili myšlenkou, že jsem takový šílenec a své články píšu v tak pozdní době, kdy ostatní už dávno spí. Ale kdy jindy si na to vzít čas, než ve chvíli, kdy od vás nikdo nic nechce, nejste nikým rušeni a třeba vám v tvoření slov, vět a odstavců pomáhá pohled z okna, ze kterého vlastně už dávno není vidět?

Počasí – je dusno. Dnes pršelo. Přátelé nějakou dobu čekali bouřku. Takovou bouřku – v pravém slova smyslu – čekali marně. Nic nebylo. Nic se nestalo. Jen celkem silný déšť. Dalo by se říct, že nic neobvyklého. Když je celý den nepříjemné dusno, horko, ba přímo vedro, nějaký ten deštík se hodí. Pak je jen na nebi, v jakém rozsahu ten déšť bude. Malý, velký?

A film? Znáte Sním, či bdím? V anglickém originále Waking Life. Ten jsem před hodinkou viděl. Zajímal mě. Předtím jsem o něm nikdy neslyšel. Zvláštní. Teď mě napadá, že jen takové filmy, jako právě Sním, či bdím? se mistrně natočí jen díky animaci. Je to animovaný film. Při pohledu na něj jsem si říkal, že by se vlastně ani jinak natočit nemohl. Sice současné technologie dokážou snad skoro vše, ale stejně. Možná tím tvůrci chtěli do filmu vnést i jiný pohled. Přeci jenom, když se díváte na animovaný film, vnímáte ho jinak, než, když byste v něm viděli reálné budovy, reálné herce…

Sníme, či bdíme? Otázka, zda je tento svět opravdu skutečný, je už hodně stará. Snad prvním podnětem k zamyšlení vnesl futuristický akční film Matrix. Sice se s animovaným filmem trochu liší, ale podstata je stejná. Žijeme svůj život. Snažíme se jej žít tak, abychom byli sami šťastní, ale ne vždycky to jde. Občas máme to nutkání vypnout a přemístit se do své vysněné reality. Do svého snu. Jelikož nám to ve skutečnosti stále nejde, pomáhají nám jiné možnosti. Počítačové hry, sociální sítě, filmy a právě sny. Sníme o skutečnosti, kterou mít nemůžeme. Proto můžeme být alespoň rádi, že si svou vysněnou realitu užijeme ve snech. Jen to s tou odlišností, co je sen a co skutečnost, nesmíme přehnat. A občas bychom se mohli i probudit.

Petr Hrudka

zuzanazajicovaPoslední slovo15:4919.7.2010 15:49:15
Petr HrudkaPane Kobylko,17:5418.7.2010 17:54:10
Josef KobylkaMoc hezky napsáno. Jenom nechápu16:1218.7.2010 16:12:12

Počet příspěvků: 3, poslední 19.7.2010 15:49:15 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.

Petr Hrudka

Petr Hrudka

Občas tu v neděli publikuju svoje krátké publicistické texty, ve kterých komentuju svět okolo sebe.

Jsem literární, filmový, hudební a snad i výtvarný fanoušek s nepříliš tradičním náhledem na věci.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.