Poslední slovo: Závislosti

neděle 1. srpen 2010 09:00

Každý je na něčem závislý. Na čemkoli. A je v jakékoli fázi. Jde jen o to, na čem a v jaké fázi. Je-li někdo závislý na nějaké droze a vysadí-li na nějakou dobu a nezvládne to, je závislý těžce. V opačném případě je to ještě, takříkajíc, v pohodě. Nemusíme kvůli tomu bláznit. Dá se s tím ještě nějak žít.

V mém případě se dá samozřejmě mluvit o „zdravé závislosti“. Dá-li se tomu říkat závislost. Přeci, když má člověk rád nějaké nealkoholické pití, není zrovna závislý. Nebo ano? Uznávám, že se mi pod vlivem cappuccina tvoří lépe. Což o to. To nemohu popřít, ale stejně…

Další mou závislostí, jak tomu říkají spíše mí přátelé, je ten proklatý internet. Ten technologický vynález, bez kterého by tu nebyl blog, Facebook, e-mail a další komunikační vymoženosti nového věku. Ten prevít! Ten šibal. Jen on dokáže připoutat své uživatele k počítači nejen pro nějakou práci. I pro tu zábavu. A říká se, že jsou někteří uživatelé právě na internetovou sociální síť Facebook tak závislí, že se tomu ani nedá věřit.

Na internetu nejsem závislý. Ne v takové míře, že bych bez něj nemohl žít. Klidně bych bez něj vydržel týden, dva, tři, měsíc. Jak by kohokoli napadlo. Vtip může pak být v tom, že jakmile odněkud přijedu zpět, co udělám? Zapnu počítač, internet a připojím se na Facebook.

To by bylo cappuccino, internet – počítač a ještě něco? Ano. Přiznávám se. Hudba. Bez ní nedám ani ránu. Jdu-li do školy. Jdu-li se jen projít. Mám sluchátka. Mám „empétři“ přehrávač. Svoji oblíbenou hudbu poslouchám dennodenně a některé své blízké tím přivádím k šílenství. Nerad.

A co ostatní? Vůči jiným jsou tyto „závislosti“ hadr, jak se říká. Co ty mladí, kteří se přijdou někam bavit a někdo jim nabídne extázi. Známou taneční drogu. Co s nimi? Jak bojovat proti těmto velkým nestvůrám současného světa?

S bratrem jsem se šel jednou projít. Možná to bylo z obou stran trochu nepochopitelné, spíše udivující. Máme mezi sebou takový pasivnější vztah, takže o společných procházkách a rozhovorech a dumání není každý den řeč. Takže, aby ta řeč nestála, začal jsem se s ním bavit o Eminemovi. Jeho vlastní jméno je Marshall Bruce Mathers III, americký rapper, hudební producent a herec. Proč zrovna o něm? Kvůli jeho minulosti.

Neměl lehký život. Už jako miminko pocítil, jaké je to být bez otce. Díky stěhování měl problémy, byl obětí šikany. Jeho matka se stala závislou na drogách… Sám se po roce 1996, kdy vyšla jeho deska Infinitive (ne zrovna úspěšná), pokusil o sebevraždu. Opustila ho manželka, ale… Jeho albem Encore to vypadalo, že s kariérou končí. Ale asi by to takhle nebylo to pravé. Chtěl se nějak poprat s minulostí, se závislostí na drogách. Proto vydal úspěšná alba Relapse a Recovery. Na té nejnovější je Not Afraid, který se zdaleka vymyká raritě jeho dřívějšího stylu. „Změknul“. A s bratrem jsme řešili, zda si opravdu umělci tímto způsobem uleví? Zda takhle dají světu najevo, co si o všem myslí, a jestli jim to pomůže?

Petr Hrudka

Žádný diskusní příspěvek dosud nebyl vložen.

Petr Hrudka

Petr Hrudka

Občas tu v neděli publikuju svoje krátké publicistické texty, ve kterých komentuju svět okolo sebe.

Jsem literární, filmový, hudební a snad i výtvarný fanoušek s nepříliš tradičním náhledem na věci.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.