Německá minulost

neděle 19. září 2010 09:00

ZUŠ F. A. Šporka

Každá země má nějakou minulost. Má svoji historii. Kdyby neměla, žáci a studenti by se nemohli při hodinách dějepisu nic učit. A jak že to povídá ten citát? Bez minulosti není přítomnost… Odjeli jsme do Německa. Konkrétněji do německého Dortmundu. Ukázat tamním a dalším účastníkům z evropských zemí „naší“ operu Brundibár.

Psát článek ve velkém předstihu je nezvyklé. Ono je to vlastně jedno, spíš psát o nějaké akci, události, která ještě neproběhla je jako vymýšlet nějaké science fiction. Nic nevíte. Netušíte, co vás čeká. Co vás překvapí. S kým se seznámíte, dáte do řeči. Jak to vlastně všechno prožijete.

V Německu jsme už od čtvrtka. Vracíme se zítra. Je zvláštní toto psát ještě před odjezdem, ale nerad bych vás ochudil o každé nedělní Poslední slovo.

Německo je určitě velmi zvláštní zemí. Už jednou jsem v něm byl. V Lipsku. Na návštěvě, díky partnerství s naším evangelickým sborem. Každé město, každá země je něčím svá. Už pohled na ni vyvolává svoji atmosféru. Intimnost. My, cizinci, máme tu drzost a intimní atmosféru si dovolujeme čichat! Dovolujeme si jí nahlédnout. Ochutnat.

O projektu naší umělecké školy jsem tu už psal. Prý je tomu už rok a půl. Uteklo to. Jako uteklo všechno. Sami se někdy divíte, že se nějaká záležitost udála už před několika lety. A jako by to bylo včera. Podobné je to ve chvílích, kdy se maminky rozpomínají na své, teď už dospělé, děti. Jako by to bylo včera, kdy je chovaly malinkaté v náručí.

Hodiny, dny, měsíce, roky, utíkají rychle. Sami si to neuvědomujeme. Od Listopadu, druhé světové, uteklo tolik let. A lidé na tyto významné události stále vzpomínají. Smutně i vesele.

Je zvláštní, že dětskou operu Brundibár – neobyčejný příběh, která vznikla v koncentračním táboře Terezín, zahrajeme právě v Německu. Předvedeme alespoň kousek. Na území, kde se staly ty nejotřesnější události světa. Uvažovat nad tím a zároveň pozorovat tu krajinu, bude jistě zvláštní. Všechno bude zvláštní. Budou nás jistě okupovat smíšené pocity. Ty zvláštní myšlenky, které nás budou ovlivňovat k určitému úhlu pohledu na současný německý národ. Už když nám bylo Německo, z řad našich německých přátel, prezentováno, už tehdy mě to napadlo. Oni si uvědomují svoji minulost, minulost svého národa, ale nijak ji nepřipomínají. Nijak na to neupozorňují. Neberou na to důraz. My třeba ano! Sice před dvaceti lety šlo o něco jiného, šlo především o vítězství, u nich šlo o smutnou záležitost, ale stejně. Jak se vlastně o svojí minulosti ve školách učí? Taky mají problém s látkou, jako u nás, když dojde na novodobé dějiny? Také jsou u nich rozporuplní učitelé, kteří si nevědí rady?

Nezbývá mi nic jiného, než se nechat cestou do německého Dortmundu překvapit. Být neustále v napětí, v očekávání, co mě čeká. Co uvidím, čeho budu svědkem. S kým se seznámím.

Hlavně budu muset pevně věřit, že se v Německu domluvím. Ať už německy, nebo anglicky.

Petr Hrudka

NULIPetře, zase se nějak14:4222.9.2010 14:42:03
TondaLunaticu20:0319.9.2010 20:03:08
dr.med.cerny , EU , Stuttgartnevim jak se dejepis probira na gymnasiu16:3719.9.2010 16:37:52
lunicSvym zpusobem musim souhlasit12:0519.9.2010 12:05:55

Počet příspěvků: 5, poslední 22.9.2010 14:42:03 Zobrazuji posledních 5 příspěvků.

Petr Hrudka

Petr Hrudka

Občas tu v neděli publikuju svoje krátké publicistické texty, ve kterých komentuju svět okolo sebe.

Jsem literární, filmový, hudební a snad i výtvarný fanoušek s nepříliš tradičním náhledem na věci.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.