Sjezd mládeže

neděle 3. říjen 2010 09:00

Po dvou týdnech mám o víkendu volno. Skvělá odměna. Ne že bych si zrovna na minulé víkendy stěžoval, ale občas si to volno člověk zaslouží. Nebo ne? Před dvěma týdny jsem si s partou a učiteli z umělecké školy užíval „pracovní výlet“ v německém Dortmundu. A minulý víkend jsem si zajel do Svitav. Na rozdíl od Dortmundu, jsou moravské Svitavy blízko. Na štěstí!

Do Svitav jsem si zajel na celostátní Sjezd (nejen) evangelické mládeže. Koná se každým rokem a střídavě ve městě na českém a moravském území. Po revoluci už po dvacáté. Bylo co slavit. Bylo co si připomenout. Ve foyer proto byla minivýstava všech předešlých sjezdů. Od dávné minulosti, od počátků, až po současnost.

Každý rok se Sjezd zabývá nějakým tématem. Podle určitého zaměření jsou pak určeny nejrůznější přednášky. Témat bylo už požehnaně: Mezi námi, Fwd: Re: Generace, Já? Já! Já. aneb o Sebevědomí, Ouha touha … A letos? Zbořené chrámy. Jasná vize: krize církve, krize víry. O tom byl minulý prodloužený víkend.

Sjezdy jsou vždycky příjemné a … trochu zvláštní. Člověk se někdy diví, kolik věřících mladých lidí mezi námi je. Neuvěřitelně mnoho. Dokonce se na jeden Sjezd sjelo skoro tisíc mladých věřících. Nyní počet mírně klesá, pohybuje se kolem pěti set přihlášených – jak jsme se mohli dozvědět ze statistiky, která byla součástí velmi zajímavé a působivé výstavky.

Cestou vlakem mi dokonce běžela hlavou otázka, jaká mládež vlastně jsme? Nová naděje skomírající Českobratrské církve evangelické? Nová krev? To nechám na povolanější, kteří by se měli starat o to, aby o nás nepřišli. Jací jsme z pohledu „civilistů“ – těch nevěřících? Na rozdíl od jiných skupin mládeže jsme slušní. Ani na nás není poznat, že bychom byli něčím „jiní“. Snad jedině tak, že si všimnou našich sjezdových triček, nebo pásek, které jsme si ještě nesundali. (Ty pásky – barevně rozlišené – jinak určují v jaké škole během Sjezdu spíme, bývá nás tolik, že jsme rozděleni do několika škol v onom městě.)

Od ostatních se nijak nelišíme. Nepobuřujeme jako třeba anarchisti nebo neonacisti. Každý rok jen slušně, snažíme se, okupujeme buď české nebo moravské město, jehož radní nám vyjdou vstříc a pomohou nám se sejít. Po té finanční stránce. A jsme jim jistě vděční. Na ostatní záležitosti si musíme pak vystačit sami.

Tyto celostátní sjezdy jsou příjemné, zvláštní, ale i unikátní. Hlavně v tom, že kdy jindy se mají mládežníci sejít, než jednou za rok na nějakém určitém místě? Ty menší mládeže v krajích (seniorátech) a ve sborech se málo kdy sejdou, kdo ví jestli. Ty celostátní jsou alespoň malou nadějí a důkazem toho, že tu stále mladí evangelíci (a jiní) jsou. Že jim jejich církev není lhostejná, že na ni nekašlou. A nekašlou ani na své přátele, se kterými by se třeba ani jinak nesešli. Pro to někteří na sjezdy jezdí. Další už na to, bohužel, nemají čas, náladu nebo sílu. Už prostě nemají tu motivaci, tu chuť.

A tyto sjezdy jsou také důkazem toho, že jsou mladí lidé ochotni ten víkend za to obětovat.

Petr Hrudka

frenezuloOni by se měli starat?12:019.11.2010 12:01:57
Pavel PolcarJsem přátelský, milý, chápavý13:057.10.2010 13:05:09
PetrAno, ano ...19:516.10.2010 19:51:33
NULIJmenuje se20:054.10.2010 20:05:55
PetrJakpak ...19:254.10.2010 19:25:31
NULIUpřímně lituji,15:344.10.2010 15:34:34

Počet příspěvků: 6, poslední 9.11.2010 12:01:57 Zobrazuji posledních 6 příspěvků.

Petr Hrudka

Petr Hrudka

Občas tu v neděli publikuju svoje krátké publicistické texty, ve kterých komentuju svět okolo sebe.

Jsem literární, filmový, hudební a snad i výtvarný fanoušek s nepříliš tradičním náhledem na věci.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.