(Ne)šťastné přechylování

neděle 6. únor 2011 09:00

Ve školách rozdávali pololetní vysvědčení. Tuším, že poprvé ve své studijní historii jsem své vysvědčení nedostal; léčím se doma se chřipkou. Taky by nebylo o co stát a nic nového bychom se nedozvěděli, známky jsme věděli už dříve z třídních schůzek. Teď by to bylo jen černé na bílém a s podpisem a razítkem. Nic moc.

Po nějaké době se k následujícímu tématu vracím. Psal jsem o něm před časem na sousedním blogu. Nyní píšu ve větší míře spíše jako reakci na dva články, které postupně vyšly v Lidových novinách. První napsal jako své Poslední slovo Ondřej Neff „Jmenný obojek“ (LN, 10. 1.) a druhý jako Polemiku, reakci na Neffa, Ondřej Kočnar za Hnutí Pro život ČR „Na obranu jedné malé koncovky“ (LN, 1. 2.). Jádro problému je přechylování. Máme se, respektive mají se ženy stydět za to, že jejich příjmení jsou od mužských odlišována koncovkou „-ová“ nebo skloňováním tak, aby bylo poznat, že jde o ženu?

Ano. Kamenem úrazu v přechylování vidím právě v tom, že potřebujeme vědět, že jde o ženskou, o něžné pohlaví. Tohle spíše poznávám u přechylování cizích ženských příjmení, u kterých na první pohled nevidíme žádnou koncovku „-ová“, nebo jiný náznak, který by tomu nahrával. To si děláme, redaktoři v novinách za nás a pro nás, sami.

Někteří se můžou ptát, jak to tedy dělat jinak?

Je, s prominutím, blbost tu brojit za to, aby se česká ženská příjmení, koncovky a skloňování, nějak změnila. Však to já vůbec nechci. Mně osobně se nelíbí přechylování právě u cizích příjmení.

Oba pánové, oba Ondřejové, z nějakého důvodu řeší přechylování u nás. Podle Ondřeje Neffa je přechylování „hnusný slovanský projev mužské nadřazenosti, něco jako obojek na krku nebo burka“. Ondřej Kočnar skutečnost vysvětluje takto: „Jsme – jakkoli by mnozí z nás třeba raději nebyli – Slované. S ostatními Slovany máme společné jazykové dědictví. Jako alternativa k zapomínání na vlastní minulost, ale také k velkohubému nacionalismu by nám měla být vlastní tichá úcta k tomu, kdo jsme a odkud pocházíme. K té by mohl patřit i větší respekt k dotyčné koncovce.“ Pánové, k tomu mám jenom jedno: Na přechylování českých ženských příjmení kašlete.

A co ty cizí ženy? „Cizinkám je nevnucujme, nechme si je doma jako rodinné stříbro,“ vzkazuje Ondřej Kočnar. Kéž by si tuto větu vzali k srdci mnozí novináři. Občas právě v novinách nebo časopisech vidím, že ve filmu hraje Angelina Joliová, zpívá Britney Spearsová… Uznávám, že u některých slavných dam ani nepřechylují. Mám ale ten dojem, že hlavně v případě u těch, u kterých to ani nejde: Christina Aguilera.

Nedělejme, že ostatní mají prostě „blbá jména“ v tom smyslu, že mají tu smůlu a zrovna u jejich příjmení přechýlíme. Když se nebude přechylovat, nepřechylujme u nikoho. A že nejde pak poznat, zda-li jde o muže nebo ženu? Buď se to v kontextu přeci jenom pozná, nebo ta zpěvačka a tamta herečka má ženské křestní jméno.

Petr Hrudka

Martin LindovskýA to byste se divil07:317.2.2011 7:31:54
Jarka JarvisDva tábory,20:406.2.2011 20:40:44
Lída V.Mé dvě kolegyně20:356.2.2011 20:35:11
SvatavaCo je na přechylování nešťastného?19:266.2.2011 19:26:44
MilanA co latinka?18:516.2.2011 18:51:48
marekPokud tedy18:046.2.2011 18:04:51
MichalStačí pane Stejskale17:236.2.2011 17:23:17
Vladimír ČepelákAle co čeština?17:096.2.2011 17:09:20
Lubomír StejskalJen krátce15:566.2.2011 15:56:09

Počet příspěvků: 14, poslední 7.2.2011 12:09:49 Zobrazuji posledních 14 příspěvků.

Petr Hrudka

Petr Hrudka

Občas tu v neděli publikuju svoje krátké publicistické texty, ve kterých komentuju svět okolo sebe.

Jsem literární, filmový, hudební a snad i výtvarný fanoušek s nepříliš tradičním náhledem na věci.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.