Maturita se blíží

neděle 27. únor 2011 09:00

Zemřel Arnošt Lustig. Velký spisovatel a novinář, který si prožil tolik věcí, že jsme tomu ani nechtěli věřit. Prošel nejhrůznějšími koncentračními tábory a přežil. Své vzpomínky pak předával svým čtenářům prostřednictvím svých knih. Vzniklo tak několik nejznámějších děl, která se učí na školách.

A taky budu na Arnošta Lustiga v dobrém vzpomínat. Viděl jsem ho jednou v životě na autorském čtení v Brně v divadle Husa na provázku. Je zvláštní, že se s velkým spisovatelem potkáte poprvé v životě a za několik měsíců a let ten člověk umře. A za jakých podmínek. Poprvé to se mnou bylo u Jana Balabána. Ten zemřel před vydáním své poslední knížky téměř ve věku mého táty a taky ve spánku. Nyní to je u Arnošta Lustiga. Ten po pěti letech úporného boje se zákeřnou rakovinou. Myslím, že už nikdo nezapomene jeho rčení: „Rakovina je svině.“ A na jeho neobyčejný smysl pro humor.

Ale nechejme toho. Mě čeká maturita. Velká zkouška dospělosti. Tak se tomu říkávalo. Teď se tomu říká… peklo? Utrpení? Není to sranda. K ústní zkoušce z češtiny přečíst pro základní úroveň dvacet knížek, u dalších odborných předmětů se naučit po pětadvaceti maturitních tématech. V jednom předmětu si zopakovat celé čtyři roky studia, v druhém začátek posledního ročníku, protože jsme se jej začali učit až ve čtvrťáku. Ptáte-li se, proč budeme někteří maturovat z předmětu, který jsme se začali učit teprve v poslední roce? Jednou možnou odpovědí je: „Menší zlo.“ Celkem lépe se to dá naučit, než u toho druhého, který bychom se museli „nadrtit“ slovo od slova. Snad alespoň přibližně. Tady můžeme u maturitní komise mluvit jak chceme, samozřejmě aby bylo vidět, že tomu rozumíme a že to umíme. Jinak mluvím o ekonomice.

Takže asi za dva až tři měsíce to všechno vypukne. Však bylo na čase. Po stužkovacím večírku, maturitním plese… Přichází ta velká událost. V mém případě jedna z mnoha dalších. Tou druhou bude otázka, jestli mě přijmou na vysokou školu, jestli mi bude povoleno jít dál studovat, ale nepředbíhejme.

Teď nás čeká maturita a přípravy jsou v plném proudu. Čteme a čteme. Kupříkladu. Učíme se a učíme. Každý týden píšeme jednu písemku z maturitních témat za druhou. Alespoň nás přeci jenom „dokopou“ k tomu, abychom se učili. Což se dá pochopit. A je chvályhodné.

K tomu čtení: třeba teď čtu Farmu zvířat od George Orwella, když mi teda do toho školního seznamu nedali 1984. Spolužáci čtou zas jiné knížky. A vytváříme si vlastní obraz ke každé knížce a promýšlíme, jestli si ji dáme do svého konečného seznamu k maturitě. I přesto, že se mi ta a ta knížka nějakým způsobem nelíbí, dám si ji. Četl jsem ji, vím o čem je, příliš mě sice nenadchla, ale přesto o ní můžu něco říct. Jestli to dá maximálně požadovaných patnáct minut, nevím, to se teprve uvidí. V některých případech věřím, že ano.

A nesmím zapomenout, že nás čeká tvorba tabla. Přípravy a promýšlení je už, zdá se, v plném proudu. Nezbývá, než to domyslet a dovést do finiše. A pak? Pomaturitní večírek, či co. Budeme slavit, že jsme všechno zdařile zvládli. Doufejme. Smajlík.

Petr Hrudka

Žádný diskusní příspěvek dosud nebyl vložen.

Petr Hrudka

Petr Hrudka

Občas tu v neděli publikuju svoje krátké publicistické texty, ve kterých komentuju svět okolo sebe.

Jsem literární, filmový, hudební a snad i výtvarný fanoušek s nepříliš tradičním náhledem na věci.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.