Mrtvá kočka

neděle 1. květen 2011 09:00

Nevím, jestli o tom mám vůbec psát. Je to celkem morbidní téma, které se navíc na první máj moc nehodí. A snad je i možné, že to nebude vhodné pro některé čtenáře – hlavně pro milovníky zvířat a to především koček. Na dvorku se nám totiž záhadně objevila mrtvá kočka.

Možná bychom si jí ani nevšimli. Takové huňaté šedé cosi v trávě. Pardon. Naše kočka to nebyla, byla cizí. My zvířata nechováme. Pokoušeli jsme se o to, a právě o kočky, ale nemáme s nimi dobré zkušenosti. A nejsme takoví, kteří by se dokázali o nějaké miláčky postarat. Ale jinak proti zvířatům nic nemáme. Bratr se jen bojí psů…

Odkud se tedy ta kočka, její mrtvé tělo, vzala? Nevíme. Je ale možné, že spadla ze střechy, soudě podle dvou úlomků střešních tašek kousek od ní. Zřejmý pád nepřežila. Odvážil jsem se jediného zřetelnějšího pohledu a při něm jsem usoudil, že měla zlomenou nohu. Teď nevím, jestli měla černé oči, nebo byly zavřené. Pootevřená tlamička a létala kolem ní moucha. Kdybych měl přehánět, napsal bych – moucha prolezla až do tlamy.

Na dvorku ležela několik dní. Včera jsme ji pohřbili, chtěli jsme předejít chvíle, kdy by se před našima očima pomalu rozkládala, respektive naše maminka, která mi posléze řekla, že mám hrobeček, nebo místo, kde je pohřbena, dokonat. Asi počítá s tím, že jej posypu posekanou trávu. Jen tu trávu posekat.

Tolik naše neznámá mrtvá kočka.

Je zajímavé, že i přesto, že nechováme zvířata, zvířata po naší zahradě lezou. A to především kočky. Možná proto se nám tu mrtvá kočka objevila.

Ani jsme žádnou lítost za mrtvou kočku nepociťovali. Nelitovali jsme ji. Jednoduše, snad až chladnokrevně, jsme ji nalezli a po pár dnech, kdy jsme na to měli volnou chvíli, ji pohřbili. Nic víc. Žádné přežalostné loučení. Možná by i toto udělali jiní, kteří mají zvířata víc v lásce než my. A možná se pletu. Netuším.

Obával jsem se, že se tu pustím do neokázalých popisů, až by to bylo i pro mne nechutné a protivné, ale vážně jsem se na ní moc nedíval. Ani jsem se neměl k tomu ji pohřbít. Vzít lopatu a nějak šikovně ji nabrat a položit do vykopané jámy. Ucítit v rukou váhu jejího bezvládného těla. A jámu zasypat. Nedělalo by mi to dobře. S jakoukoli kočkou nebo jiným domácím (nebo i divokým) zvířetem.

Zas tak strašného to pro dnešek nebylo, že. A pokud přeci jenom ano, omlouvám se, ale uznejte, takový je život. A nebudu se mýlit když řeknu, že i vy, chovatelé nejrůznější domácí zvěře, máte své zkušenosti. A dokonce pohřbívání prožíváte více a okázaleji, ne-li poetičtěji, než my. Pamatuji si, že jsme před lety, když jsem byl ještě malé dítě, takhle taky pohřbívali kočku. Ovšem tenkrát jsme to asi brali vážněji, protože jsme na místo hrobečku zabodli i provizorní dřevěný křížek z větví, tuším. Tentokrát to opravdu tak poetické nebylo, ale alespoň kočka je pokojně pochována v zemi.

Petr Hrudka

Josef KobylkaUdělal jste dobrý skutek,17:541.5.2011 17:54:03
NULIPetře, opravdu to nebylo12:341.5.2011 12:34:13

Počet příspěvků: 2, poslední 1.5.2011 17:54:03 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.

Petr Hrudka

Petr Hrudka

Občas tu v neděli publikuju svoje krátké publicistické texty, ve kterých komentuju svět okolo sebe.

Jsem literární, filmový, hudební a snad i výtvarný fanoušek s nepříliš tradičním náhledem na věci.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.