Z moravské metropole

neděle 17. červenec 2011 15:00

Následující řádky píšu tentokrát z Brna. V moravské metropoli jsem na návštěvě u babičky, dědečka a strýce. Jde o takovou menší dovolenou, spíše tedy pracovní. Přece jen tu jsou některé věci, které je potřeba udělat, a když jsou peněžně odměněny, tak proč ne. A navíc tu probíhá autorské čtení… Prostě Brno žije a žádná nuda tu není!

Předchozí věta by se jistě hodila až na úplný konec tohoto článku, hlásí se být takovou třešničkou na dortu, na konec. Ale proč ji taky nedat na začátek, aby bylo hned patrno, že jsem se tu nenudil.

Jak už jsem napsal výše, hlavní náplní mé návštěvy byla práce. Natřel jsem balkony a branku s plotem, umyl jsem okna a pomohl s nějakou prací na počítači. Hned to natírání bylo pro mne až skvostné. Sám sebe jsem prostě překvapil. A myslím, že by mě pochválil i profesionální natěrač, což nevědomky potvrdil i dvorní rodinný natěrač, můj dědeček, který byl výsledkem naprosto unesen. Tolik pochvaly ze všech stran! Prý, jestli mě nebude na studování škoda, že bych mohl být malířem. No… takových soudů bych se raději zdržel.

Ale nemyslete si, že jsem si toho Brna neužil, že jsem byl jen „zavřený pod zámkem“ a pomáhal a pomáhal…

Když tedy v Brně žádná nuda není, což nám chce názvem ukázat známý „brněnský“ film, trochu jsem se prošel brněnskými ulicemi. A pořád na mě působily, jako celé Brno, nějak brněnsky. Zní to zvláštně, ale když tu jsem, takový pocit mám pořád. Prošel jsem se snad nejrušnější brněnskou Českou, kde jsem zřejmě viděl známého českého herce Pavla Lišku. Prošel jsem se náměstím Svobody, kde stojí kontroverzní „brněnský orloj“ na počest odolání města švédskému obléhání v době třicetileté války. Má prý symbolizovat konflikt, vítězství i odvahu města a jeho obránců. A koule, která z něj vypadne, je symbolem obrany a míru. A moje brněnská procházka končí v divadle Husa na provázku, kde tu celý červenec (a první srpen) probíhá již proslulý Měsíc autorského čtení.

Už jsem navštívil autorské čtení své oblíbené spisovatelky a novinářky (a hispanistky) Markéty Pilátové. Můžu veřejně prohlásit, že bylo úžasné. Četla ze své básnické prvotiny (právě vyšlé) Zatýkání větru a básně doplnila obrázky, které s poetikou propojila a řekla k nim pár slov. Dovolím si tu menší ukázku, která vyšla na serveru Literární.cz: „Zatýkání větru. / Vracím se na sever / Jako se vrací domů / Vracím se k vám / Kam patřím, / ví vítr sám / A já ho zatýkám (…)“ Čtení bylo mnohdy příjemně vtipné… a prostě nelituju toho, že jsem tam šel. Krom toho, jsem si na místě pořídil její básnický debut, který mi záhy podepsala s pěkným věnováním.

Literární festival, pořádán Pavlem Řehoříkem a Petrem Minaříkem z Větrných mlýnů, mohu jen doporučit a letos návštěvníky čeká krom nezapomenutelného setkání se zajímavými polskými a česko-slovenskými autory, také výstava fotografií Davida Konečného z předchozích MAČů, „Thank you very MAČ“. A navnadím na fotografii již zesnulého Jana Balabána. Ten pohled si musí každý prožít sám.

Petr Hrudka

Žádný diskusní příspěvek dosud nebyl vložen.

Petr Hrudka

Petr Hrudka

Občas tu v neděli publikuju svoje krátké publicistické texty, ve kterých komentuju svět okolo sebe.

Jsem literární, filmový, hudební a snad i výtvarný fanoušek s nepříliš tradičním náhledem na věci.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.