Pivo je vzácná věc

neděle 18. září 2011 20:15

To máte tak. Skoro celý týden jsem byl v moravské metropoli. S něčím pomoct, něco udělat a trochu si přivydělat. Už předtím jsem ale věděl, že bych si měl najít nějaké texty na letošní recitování. Nějakou dobu jsem už měl rozmyšleno, že bych mohl recitovat povídku Jaroslava Rudiše ze série vyprávění z baru Café Cantona, kterou publikoval na své facebookové stránce. Proč by ne? Jako současný autor je oceňován, chválen a je hodně čten. A patří mezi mé oblíbené autory – jeho poslední román Konec punku v Helsinkách jsem nedávno dočetl.

V tuto chvíli můžu říct, že nakonec rudišovskou povídku recitovat nebudu. A ani nejsem zklamán. Je totiž pravdou, že nejde o takový typ povídek vhodných na recitování. Čtenáře může povídka potěšit a nadchnout, když si ji přečte sám pro sebe. Když mu ji přečte sám autor, taky to není špatné, ale nazpaměť ji veřejně recitovat…

V knihovně svého strýce jsem ale objevil Jacka Londona a jeho Démona alkohol. Tak proč ne toto, když jsme národem pivařů. Autorova autobiografická syrová výpověď, kdy se potýká s alkoholem. Ve vybrané pasáži se mimo jiné dozvídáme, že mu bylo pět let, když se poprvé opil. „Byl tenkrát horký den a tatínek oral na poli. Z domova mě poslali – bylo to asi půl míle cesty –, abych mu donesl džbán piva. „Dej pozor, ať to nevyšploucháš,“ napomenuli mě, když jsem odcházel.“ Každý nějak začne s pitím, a většinou to začíná právě pivem. Vždyť je „pivo asi velmi vzácná věc, když se nad tím člověk zamyslí, musí to být něco báječného a dobrého.“

Na první pokus mu to nechutnalo, což ho zklamalo. Ale přiznává se, že si nejdřív usrkl trochu pěny. Poté, když si vzpomněl, že dospělí, než se napijí, vždy odfukují pěnu. Stejně to nepomohlo, ale přesto to pil. „Dospělí přece vědí co a jak.“ Avšak po své první zkušenosti stejně usoudil, že „dospělí mají pravdu. Pivo není pro děti. Dospělým nevadí. … A mohl jsem se obejít bez piva až do své smrti. Ale okolnosti rozhodly jinak.“ Ale to už trochu předbíhám.

Dřív jsem tu už napsal, že je sice alkohol dobrý, lahodný a tak trochu pomáhá při rozhovoru s přáteli, ale jde zároveň o nebezpečný nápoj, který může pijáka i zabít. V nejhorších případech to začíná záchytkou. Může ho dovést k šílenství, na mizinu, na úplné životní dno. Takže bychom si měli říkat, že je nejlepší pít s mírou. Jenom občas, což sám London později v Démonu píše. „Pil jsem, když pili druzí, a to ještě ze společenských ohledů. … A když nepřišla žádná návštěva, pak jsem nepil nic. … po měsíce a roky mne ani nenapadlo, abych se napil, když jsem byl sám.“

S alkoholem v krvi zpočátku prožijeme krásné a uvolněné chvíle. Později ale přichází kocovina, bolí a točí se nám hlava, máme dojem, že je konec. A druhý den si jasně řekneme, že už nikdy víc! Tohle bylo opravdu naposled! Vždyť se tím ničíme. Alkohol nás při větších a nadměrných dávkách ničí a nám to neprospívá. Naopak nám to škodí a my si to občas ani neuvědomujeme, ani si to nedokážeme připustit, nevěříme tomu. Ale, jak píše sám Jack London na konci mého vybraného úryvku: „Kamkoliv jsem se později ve světě vrtl, všude na mne kýval Démon alkohol. Nemohl jsem mu utéci. Všecky cesty vedly k němu. A celých dvacet let jsem s ním musel přicházet do styku, přátelsky se vítat a nechat si to přecházet z jazyka do tváří, abych v sobě k tomu darebáku vypěstoval oblibu.“

Petr Hrudka

Monika PetrákováMám ráda20:1819.9.2011 20:18:12
NULITaké jsem se dřív08:2519.9.2011 8:25:19
JB001to JAP21:3018.9.2011 21:30:16
JAPMohu potvrdit, pivo je vzácná věc.21:1118.9.2011 21:11:47
JB001Pivo piji od svých čtyř let20:2518.9.2011 20:25:24

Počet příspěvků: 5, poslední 19.9.2011 20:18:12 Zobrazuji posledních 5 příspěvků.

Petr Hrudka

Petr Hrudka

Občas tu v neděli publikuju svoje krátké publicistické texty, ve kterých komentuju svět okolo sebe.

Jsem literární, filmový, hudební a snad i výtvarný fanoušek s nepříliš tradičním náhledem na věci.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.