Vysokoškolské studium

neděle 16. říjen 2011 20:00

Je těžké přemýšlet o čemkoliv jiném, než o všemožných povinnostech, které student má vůči svému vysokoškolskému studiu. Proto mám plnou hlavu vytváření referátu o Františku Ladislavu Čelakovském – tolik starostí, že ani nevím, jestli je to správně vyskloňované -, které se má zabývat především jeho literární činností se zapojením do literárně-historického kontextu a má mít takovou podobu, aby to udělalo na pana magistra patřičný dojem, který mi zajistí krůček k zápočtu.

A mám plnou hlavu toho, abych se jakž takž naučil klasifikaci samohlásek a souhlásek na ortoepii, protože z toho pak budeme psát.

Takové je vysokoškolské studium. Člověk neví, kam má dřív skočit a co dřív udělat, protože každý učitel, magistr, profesor, docent, doktor chce od něj něco jiného. Tohle to se naučit, tohle to perfektně umět, tohle to sepsat a pak umět a to nejlépe nazpaměť. Tohle to a támhle to. Možná, kdybych tušil, jaké nároky se po mně budou vyžadovat, na školu bych se nehlásil. Potíž je ale v tom, že se mi zatím pracovat moc nechce a s titulem bývají lepší pracovní možnosti, než „jen s papírem“, že jsem zdárně složil maturitní zkoušku.

V tuhle chvíli se můžu jen uklidňovat, že jde zatím o jednorázové požadavky. Postupem času to bude náročnější a náročnější a bude mě čekat sepsání osmistránkové seminární práce, která bude rozebírat literární text českého autora 19. století. A pak ještě zkouška, která mi zajistí postup do dalšího ročníku. Bude toho hodně a bude těžké se rozhodnout, do čeho dřív skočit, a co může počkat.

S vysokoškolským studiem, počínajícím životem na další vzdělávací úrovni, spočívá i jistá znalost titulů. Abychom si neudělali u svých „učitelů“ vroubek, že jsme je špatně oslovili. Nedej bože dotkli, ať je máme v oblibě, či ne. Proto bylo užitečné, že nás o tom při první hodině grafémiky a pravopisu poučila naše milá paní učitelka, která se netajila tím, že se jí oslovení „paní učitelko“ líbí; sama je totiž magistrou a učí budoucí učitelky mateřských škol, které ji právě oslovují „paní učitelko“.

A už z počátků prvních hodin si student dokáže vytvořit určitý obrázek o dotyčném magistrovi, nebo doktorovi, takže může usoudit, že tenhle bude v pohodě, ale támhleten moc ne: na něj pozor a všechno, co bude chtít, plnit. S tím může souviset i pohled na to, že jde „jen“ o magistra a přitom se chová jako na „vyšším stupni“. Že by ho to trošku …?

Ale abych nebyl jen u náročných požadavcích a o pohledu na učitele. Vysokoškolské studium přináší mnoho nového. Hlavně nové přátele, kteří se ukáží, že jsou na tom stejně jako já, a že nejsem od nich zas tak intelektuálně pozadu, i když se u přijímacích zkoušek umístili na vyšších místech. Jsou prostě v pohodě a navzájem si pomáháme. Navzájem si radíme, a když pan magistr požaduje, aby měl každý na rozbor díla knížku v ruce, ti, kteří mají takové možnosti, si ji/je v elektronické podobě rozešlou. Nenecháváme se navzájem na holičkách. Každý chce vstoupit do dalšího semestru. Každý by byl rád, kdyby ho ze školy nevyhodili. Proto musí vynaložit potřebné úsilí a některé vedlejší … promiňte, musím se jít učit.

Petr Hrudka

NULIDobrá, nejde to samo,21:1717.10.2011 21:17:18
JAPVidím to následovně:22:3116.10.2011 22:31:09

Počet příspěvků: 2, poslední 17.10.2011 21:17:18 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.

Petr Hrudka

Petr Hrudka

Občas tu v neděli publikuju svoje krátké publicistické texty, ve kterých komentuju svět okolo sebe.

Jsem literární, filmový, hudební a snad i výtvarný fanoušek s nepříliš tradičním náhledem na věci.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.