Promrzlý vánoční trh

neděle 11. prosinec 2011 19:00

Je třetí adventní neděle, tudíž se Vánoce už kvapem blíží. Chodíme po různých obchodech a sháníme to pravé ořechové pro své bližní. Co jim udělá radost?, co se jim bude líbit?, co se jim bude hodit?, co potřebují?, říkáme si během vánočních nákupů. A když nás velkoobchody a nejrůznější supermarkety nepotěší, nutnou krabičkou poslední záchrany můžou být tradiční vánoční trhy.

Letos byl místní vánoční trh o něco „pestřejší“, dá-li se to tak říct. Hráli jsme na něm totiž s dramaťákem a hned ze začátku programu. Možná proto, aby nás už měli přicházející a odcházející za sebou. Samozřejmě, že se předchozí věta nesmí brát příliš vážně a z naší strany takto kriticky, ale uznejme, že se zprvu krvavé téma rakvičkárny na vánoční trh příliš nehodí.

Jak je známo, při rakvičkárně se loutky buší palicemi do hlav nebo si hlavy stínají sekerou. Jak kdo chce. Každopádně se zabíjejí – ne v tom pravém slova smyslu, protože ve skutečnosti při hře nikdo neumírá a ta samá loutka může hrát znovu a znovu. Dá se to teď trochu přirovnat k počítačovým hrám, kde hráč virtuálně střílí do lidí… Ale nechejme toho! Snad si takové činy nevezmou děti k srdci, přeci jenom i pro rakvičkárnu patří jistá věková hranice.

Takže v čem jsme se „lišili“ od tradičních a typických divadelních představení, které bývají odehrány na vánočních trzích? Hlavní roli nám tu hrály peníze. Ať už v miniscénkách, kde ukazujeme, při jakých příležitostech jde člověku o peníze a co je ochoten pro ně udělat (u doktora, při dědictví, v hospodě, nebo u manželského trojúhelníku), či v námi spodobněném hracím automatu, kdy jsme hráli orchestrion jen po vhození drobné, i nedrobné, mince.

Přiznám se, že nejtěžší právě bylo hraní automatu. V takové zimě! A paradoxem může být fakt, že se zdálo, že kolemjdoucí právě toto bavilo snad více, než hrané scénky. Ale kdo ví?

A nemůžu tu zůstat u krvavém předsudku, který právě rakvičkárna přináší. Hlavně žádná krev. A nebojte, i něco vánočního tu v mimořádné úpravě bylo: štamgasti popíjejí pivo v hospodě, a co se stane, když jeden z nich najde právě narozené nemluvně?

Nebo naše parafráze známého kanadského žertíku nebo hračky, kdy si otevřete dárek a hle, kdo z něj vyskočí! Tentokrát nešlo o hračku, ze které se na pružině vyklubal smějící se klaun nebo vylezla živá osoba, ale o dalšího maňáska, který chce peníze. Když je nemáte, majzne vás po hlavě palicí. Že v tom vidíte něco vánočního! My také.

Takže návštěvníci mohli procházet a krom nakupování drobných vánočních dárků nebo jmelí pro políbení či kulturního vyžití probíhajícího programu, kde vám zpívají vánoční koledy a tak dále, se také mohli pozastavit u „hracího automatu“, vhodit drobnou minci a po nějaké chvíli (bylo jedno jak dlouhé) se podívat na příběh o penězích a zamyslet se…

A my hrající si zas mohli užít báječný, ale promrzlý vánoční trh a říct si známou repliku z Cimrmanova Dobytí severního pólu Čechem Karlem Němcem: „Na pokraji smrti mrazem, (…) na pokraji smrti vysílením, ale stálo to za to!“

Petr Hrudka

Žádný diskusní příspěvek dosud nebyl vložen.

Petr Hrudka

Petr Hrudka

Občas tu v neděli publikuju svoje krátké publicistické texty, ve kterých komentuju svět okolo sebe.

Jsem literární, filmový, hudební a snad i výtvarný fanoušek s nepříliš tradičním náhledem na věci.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.