Štědrej večer nastal...

neděle 23. prosinec 2012 22:00

Tak jsme konec světa přežili. Nebojím se dodat, že ve zdraví. A zdárně. Nikdo z nás z toho (ne)očekávání nezešílel, doufám. To by jistě nebylo před Vánocemi příjemné. Já osobně jsem vlastně ani žádnou apokalypsu neočekával, respektive jsem byl takřka připraven a zvědav třeba na nějakou světelnou podívanou na nebi, jako bývá třeba k vidění polární záře. Nebo něco podobného. Jinak jsem na opravdový konec světa v pravém slova smyslu nevěřil a nadále nevěřím. Už vůbec ne v takový průběh, jak můžeme znát z nejrůznějších ztvárnění v hollywoodských filmech. Maximálně se spokojím s faktem, že něco nastane, ale já se toho už nedožiju.

Takže páteční jednadvacátý prosinec tohoto roku byl pro mě naprosto normálním, jinak docela běžně obyčejným dnem. Jako každý jiný. Téměř. Jen jsem se bohužel zúčastnil pohřbu své brněnské tetičky. Ale pohřby v mém okruhu už bývají skoro na denním pořádku, dá se s cynickým nadhledem říci.

Ten den bych jinak strávil ve společnosti svých dramaťáckých přátel a pokusil bych se ještě relativně včas dostavit na slučku svých bývalých spolužáků a spolužaček za přítomnosti učitelů a učitelek ze střední školy. Přiznám se, že jsem se nějakou dobu rozhodoval, komu dám přednost. Nakonec mi to nenadálá, (ne)očekávaná a smutná událost rozhodla, rozsekla. Odjel jsem do Brna. A po čase jsem zažil poněkud skromnější, ale přesto docela pěkný ekumenický pohřeb. A zrovna ve chvílích posledního rozloučení s tetičkou jsem si uvědomil, že jsem ji vlastně skoro neznal. Věděl jsem o ní jen pramálo. Pak mě docela překvapilo, že se pohřeb konal právě v den výročí její svatby a že by za rok se strýčkem (kdyby žil) slavili padesát let. A že vlastně byla v okruhu lidí, jako učitelka hudby, hodně oblíbená.

Konec světa sice nenastal, ale pro některé je naopak prožívání vánočních svátků smutnější. Ale už dost ponuré nálady. Vždyť nastávají jedny z nejkrásnějších svátků v roce. To musíte uznat, ať už na Ježíška, na narození Ježíše Krista věříte, nebo ne.

Psali v novinách, že v těchto vánočních časech vzrůstají rodinné pře a domácí násilí. Hlavně všechno vyhrotí předvánoční stres. Ironicky jsem to na sociální síti komentoval, že k tomu u nás taky nemáme daleko. Jako každý rok. A to naši rodinu považuju ještě za docela poklidnou. Jo, občas bychom se ale navzájem zabili. Ale po čase ty naše rodinné hádky, výkřiky, vztekání, nadávání si pominou a my jsme rádi, že jsme rádi. Že máme tu možnost se zase po roce u vánočního stromku, který je každoročně osvícen opravdovými svíčkami a ani jednou nám neshořel, sejít, popovídat si, rozdat si dárky (i když si vždycky navzájem říkáme, že žádné dárky nemáme) a spokojeně strávit ten vánoční čas v rodinném kruhu. Vždyť právě to patří k vánočnímu klidu. Nesmím taky opomenout, že se i letos uchýlíme k procházce k místnímu hřbitovu, abychom vzpomněli hlavně na našeho taťku.

Vánoce tak nakonec trávíme spokojeně a ve vánoční pohodě, asi tak jak to má být, jak nepřímo zaznělo i v naší dnes odehrané vánoční hře v rámci svátečních bohoslužeb. Rozhodně ne tak, jak předvádí Xindl X ve své příšerné vánoční koledě, ve které zní refrén: „Štědrý večer nastal, když jsem doma chlastal…“.

Petr Hrudka

Žádný diskusní příspěvek dosud nebyl vložen.

Petr Hrudka

Petr Hrudka

Občas tu v neděli publikuju svoje krátké publicistické texty, ve kterých komentuju svět okolo sebe.

Jsem literární, filmový, hudební a snad i výtvarný fanoušek s nepříliš tradičním náhledem na věci.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.