Evropská noc kostelů

neděle 25. květen 2014 22:00

Mistrovství světa v ledním hokeji je u konce. Alespoň pro nás. Kdekdo, i ten, který hokej pravidelně nesleduje, jako třeba já, musí uznat, že hokejisti měli štěstí, že se dostali až tak daleko. Mám takový dojem, že tomu zprvu nic nenasvědčovalo. První zápasy pro nás, respektive pro ně nevypadaly příliš růžově. Nehráli přímo šťastně. Ale je jen na nich, aby si z toho propříště vzali nějaké ponaučení, jak si někteří slibovali od výměny trenéra. Měli prostě víc štěstí než rozumu.

Ještě předtím, než většina z nás šla do hospod nebo doma u televize začala fandit hokejistům v Bělorusku, jen hrstka z nás šla splnit své volební právo. Že je volební účast až rekordně nízká, je opravdu velice smutné. Některým je prostě milejší fandit, než uplatňovat své volební právo. Řada z nás si také pochopitelně neuvědomuje, že i evropské volby jsou pro nás důležité. Někdo by s tím měl něco dělat.

Svobodného volebního práva bychom si měli vážit. Takže bychom měli využívat jakékoliv možnosti svým malinkým hlasem alespoň něco málo změnit, nebo k něčemu přispět.

Co se týče voleb do Evropského parlamentu, stojím za názorem, že je pro nás členství v Evropské unii důležité, byť s nějakými mouchami. Říkám si, co by se stalo, kdybychom v Evropské unii nebyli? Zdá se mi, že by to nebylo nic pěkného. Proto mě nadále udivuje, že mezi těmi třiceti politickými uskupeními se najdou tací, kteří se netají tím, že Evropskou unii považují za zlo. Že by takové společenství nejraději zrušili. Někteří asi ne, ale zase by třeba z členství odstoupili.

Říkám si, proč se i do takovýchto voleb hlásí? Byť jim samozřejmě takové právo neupírám, ale přijde mi logičtější, že se do Evropského parlamentu dostanou ti, kteří jsou pro evropské společenství a třeba se snaží některé záležitosti změnit. Nebo alespoň při některých záležitostech výstražně ukázat prstem. U některých stran a hnutí takový pocit totiž nemám. Ale hlas lidu, hlas boží.

Poté, co jsme přidali svůj evropský hlas těm, kterým věříme a důvěřujeme, jsme – někteří z nás – zavítali do kostela. Kupodivu třeba i ti, kteří do kostela vůbec nechodí. Co je nalákalo? V některých případech pestrý program akce Noc kostelů.

Být v kostele ve večerních až pozdních hodinách mimo neděle (v pátek) musí být lákavé. Musí to být něčím magické. Třešničkou na pomyslném dortu určité lákavosti může být fakt, že program nemusí být nutně duchovní. Nikdo v dnešní době a naší společnosti přeci nechce nikoho do něčeho nutit. A nerad by, aby se někdo mohl cítit nesvůj.

Při takovém milém programu může zaznít hezká muzika, kterou si můžeme v klidu poslechnout třeba kdekoliv jinde, v hudebním klubu, divadle nebo muzeu.

Bonusem ale opravdu může být, jako třeba v našem případě, přednes krátkých nenucených textů, které přímo o víře nehovoří, byť se jí svým způsobem dotýkají. Nebo i ten fakt, že ve společenství něco bylo. Něco pomyslného, nevyřčeného. Třeba i nezamýšleného.

Noc kostelů je vlastně jedním z nejlepších způsobů, jak nevěřící přesvědčit o tom, že na chození do kostela, na duchovních věcech nemusí být nic špatného. Naopak. Takové přemýšlení po „něčem vyšším“ může být v dnešní skeptické a pochmurné (evropské) době přeci jen potěšující.

Petr Hrudka

NULINám Noc kostelů dost výrazně22:0326.5.2014 22:03:31

Počet příspěvků: 1, poslední 26.5.2014 22:03:31 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.

Petr Hrudka

Petr Hrudka

Občas tu v neděli publikuju svoje krátké publicistické texty, ve kterých komentuju svět okolo sebe.

Jsem literární, filmový, hudební a snad i výtvarný fanoušek s nepříliš tradičním náhledem na věci.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.