Hlas, který nikoho nezajímá

neděle 22. červen 2014 18:30

Možná jste zaznamenali, že na dvou nejsledovanějších komerčních stanicích proběhly další pěvecké soutěže. Opět. Na Nově to byl druhý ročník Hlasu ČeskoSlovenska, na Primě pak česko-slovenská verze slavného X Factoru. Pokud ne, nic se neděje.

Nutno podotknout, že jim podobné soutěže mají ve světě větší ohlas než u nás. Však z nich vzešlo hned několik slavných hudebních uskupení a sólových interpretů, o nichž lze docela oprávněně říct, že jsou opravdu dobří, byť možná s menšími výhradami, na rozdíl od našich případů.

Každý jistě ví, aniž by třeba první ročník soutěže Česko hledá SuperStar sledoval, že jedinou vítězkou, která by se v hudebním showbyznysu, ať si o něm myslíme cokoliv a bereme jej jakkoliv, uchytila, je Aneta Langerová. Ke cti jí pak je, že se odlepila od nálepky „superstar“, respektive v jejím případě to nelze brát v negativním slova smyslu. Samozřejmě neopomínám také Debbi nebo Celeste Buckigham, které si soutěžemi také prošly, ale ty se naopak na stupně vítězů nedostaly. Bohužel. Nebo bohudík?

Po první SuperStar však přišel útlum. U nás pěvecké soutěže už prostě netáhnou. Pravděpodobně si to odpovědní lidé neuvědomují. Diváky častým vyhlašováním nových ročníků unavili. Nepomohlo ani pomyslné spojení obou zemí. A nikoho to vlastně ani nezajímá, ale možná se ze zájmu na nějaký díl, třeba na internetu z dlouhé chvíle, podívá. Po letošních ročnících, jejichž vítěze si kdekdo bude těžko pamatovat – ačkoliv se vítězka Hlasu ČeskoSlovenska od ostatních soutěžících poněkud odlišuje, bychom si všichni zasloužili dlouholetou pauzu. Však nikdo z nich svým novým albem pravděpodobně díru do světa neudělá.

Vedle toho by pak kdekdo očekával, že alespoň některé lokální akce nabídnou regionální muzikanty, které stojí za to si povšimnout. A kteří pochopitelně nestojí o účinkování v nejrůznějších komerčních soutěžích, kde o hudbu vlastně ani tolik nejde. Z mé zkušenosti tomu tak je poskrovnu. Většinu hudebního programu prvního ročníku jedné akce v krajském městě totiž zaplnily skupiny, které s daným regionem nemají nic společného. Navíc se v některých případech jejich repertoár prakticky nemění. Nemají tak co nového nabídnout. Ke všemu je pak jejich tvorba převzatá. Malým, ale nechtěným zpestřením se tak může třeba stát, že při vystoupení vypadne elektřina, což by se samozřejmě na podobných akcích stávat vůbec nemělo, a tudíž je občas zajímavé pozorovat, jak si s tím hudebníci poradí. Třeba u skupiny Děda Mládek Illegal Band to vlastně ani nevadilo, ti to za pomoci diváků zvládli akusticky.

Mírné nadšení pak nakonec zvedají tradiční hudební festivaly, byť v některých případech s určitou hořkostí. Uznávám ale, že jsem tolik hudebních festivalů neprošel, nemám tudíž tolik zkušeností, avšak předpokládám, že jedním z hlavních přání pořadatelů může být, aby tuzemskému publiku představili na našem území dosud neznámé interprety. Takže kupříkladu na žamberském JamRocku svou rockovostí okořeněnou neuvěřitelným beatboxem překvapili britští Heymoonshaker. Nebo že na stejném místě hiphopový Marpo se svou agresivnější muzikou zařádil tak, že by mohl některé své domácí rockové kolegy překonat. O mladé a talentované Lenny, která se se svým typickým chraplákem na pódiu neztratí, ani nemluvě. Snad takových hudebních zážitků bude ještě víc.

Petr Hrudka

Lída V.Jirko B.???22:0025.6.2014 22:00:50
Lída V.Souhasím s BLANKOU,23:1123.6.2014 23:11:14
josef hejnaJá opravdu jenom zaznamenal14:0623.6.2014 14:06:44

Počet příspěvků: 5, poslední 25.6.2014 22:00:50 Zobrazuji posledních 5 příspěvků.

Petr Hrudka

Petr Hrudka

Občas tu v neděli publikuju svoje krátké publicistické texty, ve kterých komentuju svět okolo sebe.

Jsem literární, filmový, hudební a snad i výtvarný fanoušek s nepříliš tradičním náhledem na věci.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.