Soumrak pouličních muzikantů

neděle 27. červenec 2014 13:15

Středeční Lidové noviny přinesly zprávu o tom, že zastupitelé Prahy 1 na svém květnovém zasedání schválili návrh, který hodlá omezit pouliční hudbu, potažmo ji více regulovat. Primárním důvodem a podnětem zdá se být hlasitost reprodukce pouličních muzikantů. Nesmíme ale zapomínat, že hudba na ulici jako taková ke kulturnímu městu ve svobodné zemi patří a jakýkoliv zákaz nebo omezování prostě není správné.

S pouličními muzikanty se při svých pěších cestách po nejrůznějších městech, tedy hlavně v Hradci Králové a Praze, setkávám téměř vždy. A po každé mě něčím fascinují. Jako příznivci obecného pouličního umění, kterého jsem se v době svého angažování v loutkářském souboru i osobně účastnil, mi jsou divadelníci a muzikanti sympatičtí. Mám-li tu příležitost, mile rád si je poslechnu, mile rád jejich divadelní – mnohdy třeba okořeněnou improvizací – scénku zhlédnu a zatleskám. Však někteří již profesionální umělci právě na ulici začínali.

Tím víc jsem pak u některých umělců až překvapen určitou vynalézavostí, se kterou přicházejí „na trh“, kdy svůj um doprovázejí dostatečnou dávkou humoru, protože je třeba doprovází loutka; takovou zkušenost mám ovšem ze zahraničí.

Mnohdy pak některým hráčům nezávidím jejich umístění, kde třeba i několik hodin vyhrávají. To se týká hlavně jednoho z hradeckých podchodů, ve kterém jsou umístěny veřejné záchody. Ale uznávám, že je to věc hráčů, kam se postaví. Očividně jim to nevadí.

Na druhou stranu mi nejsou po chuti ti, kteří sice hrají na ulici, rádi přijmou jakoukoliv finanční odměnu, ale zároveň za to kolemjdoucím nabízejí své už vydané produkty za běžnou prodejní cenu. Nejrůznější muzikanti tak na ulici prodávají svá cédéčka za dvě nebo tři stovky.

Nebo jiní rádoby umělci zase předvádějí jakousi iluzi, při které se jeden „vznáší“ nad druhým a navzájem se pouze drží snad dřevěné tyče. Turisté pak nevěřícně zírají a fotí si to. Potíž ovšem je, že ona iluze zavání vyloženým podvodem – oba jsou totiž podporováni kovou konstrukcí.

Takováto počínání podle mého k pouličnímu umění nepatří. Ale jiným to brát nehodlám. Na každém z nás je, zda tomu budeme věřit, zda to přijmeme a třeba nějakým obnosem ohodnotíme.

Pražští kritici mají problém s hlasitostí. S tím má zkušenosti kde kdo. Třeba věhlasný punkový festival Mighty Sounds dostává mnohdy až likvidační pokuty od hygienické stanice. Problémy s místními obyvateli měla tuším jakákoliv hudební produkce na hradeckém letišti.

S pouličními umělci a jejich hlasitostí je ovšem potíž. Domnívám se, že jakékoliv zesilovací zařízení je zbytečné. Proč by muzikanti nemohli hrát na akusticky? Obávají-li se, že by je lidé neslyšeli, posluchači přistoupí blíže, ne? Za to ale uznávám, že některé formy muzikantství si zesilovače vyžadují. Třeba v beatboxu to tuším jinak nejde.

Přimlouvám se, aby obě strany, tedy především stěžovatelé, dospěli k nějakému rozumnému řešení nebo kompromisu, které nebude vést k úplnému zákazu pouličního umění a omezování městské kulturnosti.

Petr Hrudka

Petr HrudkaRe: Hm... zvláštní přístup17:4928.7.2014 17:49:56
ZipDokončení13:3528.7.2014 13:35:01
ZipHm... zvláštní přístup13:3128.7.2014 13:31:48

Počet příspěvků: 5, poslední 28.7.2014 17:49:56 Zobrazuji posledních 5 příspěvků.

Petr Hrudka

Petr Hrudka

Občas tu v neděli publikuju svoje krátké publicistické texty, ve kterých komentuju svět okolo sebe.

Jsem literární, filmový, hudební a snad i výtvarný fanoušek s nepříliš tradičním náhledem na věci.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.