Poslední slovo: Vysvědčení

neděle 28. červen 2009 09:00

Z drzé dívčiny je před námi dáma, které bychom neradi předali vysvědčení se samými trojkami a čtyřkami

Poslední den školního roku se blíží. Pravda, většina jej už má úspěšně za sebou, ale někteří musí ještě zítra a v úterý do školy, aby si z rukou svých třídních učitelů převzali svá Konečná vysvědčení – certifikát o tom, že jsme úspěšně dokončili předchozí rok a můžeme se těšit na ten další.

Deváťáci se mohou psychicky připravovat na prvák své nové střední školy, a ti, kteří úspěšně složili maturitu mohou nadšeně vkročit do světa, kde je už škola nečeká (tedy kromě těch nejchytřejších, kteří se rozhodli ještě pro vysokou).

Školní rok je za námi a dvouměsíční prázdniny před námi. Čeká nás zasloužilý odpočinek od všeho, co nás každým dnem čekalo, jakmile jsme se v časnými ranních hodinách probudili. Čeká nás zasloužená relaxace a únik od toho všeho. Od stresu, od práce, od stereotypu.

Ale co je to to vysvědčení? Pouhý papír? Pouhý seznam našich předmětů a hodnocení našich učitelů, jak jsme se v předchozím školním roce vedli? Ne?

Je to jakési potvrzení, že jsme úspěšně dokončili ročník. Je to jakási propustka do ročníku dalšího, na jehož konci nás čeká další propustka, a pak další, a další… Je to zvláštní. Bez propustky nás nepustí. Musíme mít jakési „osvědčení“ o tom, že jsme opravdu ročník dokončili. Že jsme se opravdu ve škole učili. Jakžtakž. Jsou tam totiž i ty ne moc pěkné známky, které nás ovšem do dalšího kroku – levelu – pustí. Nepropadneme. Nebudeme dělat ročník znovu. Nebude nám hrozit přezkoušení z celého pololetí, které nám zaručeně zkazí celé prázdniny.

Záleží jen na nás, jaké budeme mít vysvědčení. Někteří takové, které se celkově hodnotí jako s vyznamenáním, tedy samé jedničky a sem tam se objeví ta dvojka, a nebo takové vysvědčení, které prokáže, že jsme „prospěli“. Nic víc. To stačí. Hlavně, že jsme prolezli a vzhůru do dalšího boje s učiteli. Vzhůru do dalšího boje s naším nepříliš oblíbeným předmětem, který stejně v životě ani tak potřebovat nebudeme. Nebo snad jo?

Jo, abych nezapomněl, k tomu všemu ještě patří takové poděkování učitelům, že to s námi ten rok vydrželi, a pokud nejsme v devítce, tak takové nesmělé upozornění, že „za rok zase“. Je to taková ta symbolická kytička, bonboniéra, nebo co to dneska ti studenti učitelům na konci školního roku dávají.

Nesmím zapomenout taky na pěknou věc. Čas, kdy se rozdávají vysvědčení je taky unikátní v tom, že studenty a žáky vidíme jaksi jinak. Na rozdíl od běžného oblečení, mají na sobě společenský oblek, které chtě nechtě každému sluší a u většiny případů si nemůžeme na tu skutečnost zvyknout. Je totiž zcela neobvyklé každodenně se potkávat s teenagerem, který má na sobě nejmodernější (a cool) mikinu s riflemi, které mají rozkrok u kolen (nic proti), a najednou – v den vysvědčení – má elegantní sako s nejluxusnější košilí a kravatou a vše doplňují slušivé kalhoty. To samé u dívek: místo „sexy“ triček, které lehce ukazují pupíky a kalhot (tzv. bokovek), jsou tu překrásné šaty, které bychom čekali u těchto dívek dnešního věku docela těžko. Je to nezvyk, ale když je máme před sebou, nezdráháme se pokleknout úžasem a překvapením. Z celkem drzé dívčiny je před námi elegantní dáma, které bychom najednou neradi předali vysvědčení se samými trojkami a čtyřkami.

Čas plyne a z dětí se stávají následovníci svých rodičů. Musíme se s tím smířit a zvyknout si. Ale hlavně: psychicky se na to připravit!

Petr Hrudka

zuzanaužijte si prázdniny08:4930.6.2009 8:49:28
Lída V.Děkuji!13:3028.6.2009 13:30:08
NaďaHezké, moc09:5028.6.2009 9:50:02

Počet příspěvků: 3, poslední 30.6.2009 8:49:28 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.

Petr Hrudka

Petr Hrudka

Občas tu v neděli publikuju svoje krátké publicistické texty, ve kterých komentuju svět okolo sebe.

Jsem literární, filmový, hudební a snad i výtvarný fanoušek s nepříliš tradičním náhledem na věci.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.