Poslední slovo: Čekání…

neděle 26. červenec 2009 09:00

Přijdete k lékaři a zasáhne vás nepříjemné zjištění, že před vámi je ještě deset pacientů

Celý život na něco čekáme. A vsadím se, že i vy, ti, kteří čtete tento fejeton zrovna na něco čekáte a to nudné čekání si zpříjemňujete třeba tím, že čtete tyto řádky, nebo prohlížením různých internetových stránek.

Když podáme žádost o místo v nějaké nové firmě, pak čekáme, jestli se nám někdo ozve. Když někam napíšeme (třeba na svůj blog) něco, co si myslíme, někde v podvědomí čekáme, respektive očekáváme reakce čtenářů, a pak pod vlivem čtenářů, si říkáme, že jsme to mohli napsat jinak, lépe, nebo vůbec, což je pak v té chvíli pozdě. Když jsme svědky nějaké nehody, či nějakého přepadení, někteří z nás jsou tak pohotoví, že zavolají na policii, či sanitku, a pak všichni čekáme, jestli opravdu někdo přijede.

A tak dále. Jakmile něco uděláme, čekáme, jak se to vyvine. Jsou různé typy čekání. Jde o všem o to na co čekáme, kdy čekáme, proč čekáme, na koho čekáme. Třeba, že zrovna budeme čekat na přítele, či přítelkyni, a ten (ta) přijde pozdě, nebo (s omluvou) vůbec.

Taky nedovedu pochopit čekání na zelenou. Ve většině případů je totiž zelená na semaforech pro chodce kratší dobu, než samotná červená. A v tomto případě mě napadá, že ty auta mají nějakou pomyslnou protekci a zelená naskočí jen, aby se neřeklo.

V divadle nebo v kině, poté, co si zakoupíme lístky a sedneme si na příslušné sedadlo, čekáme, až naše oblíbené představení (či film) začne.

A tak je vše celý život.

Dvacetileté nezadané slečny čekají na toho vyvoleného, kdo kterého si jistě (jak to bývá v různých romantických filmech) na první pohled zamilují. Nebo naopak. Stydliví staří mládenci čekají na tu pravou, která klidně přijme jejich pozvání na nezávaznou večeři.

Těhotné ženy pak v devátém měsíci čekají, až se ten jejích drahocenný potomek konečně narodí a vše budou mít už za sebou a budou si plně užívat to rodinné štěstí, které přišlo příchodem dítěte.

Nejdřív je nepříjemné čekání, případná nervozita, co se z toho vyvine, a pak? Chladné zklamání ze skutečnosti, že to čekání ani nestálo za to.

A snad nejhorší čekání bývá v ordinacích. Přijdete na smluvenou hodinu k lékaři a máte před sebou nepříjemné zjištění, že před vámi je ještě minimálně deset pacientů. Sednete si a čekáte… Čekáte, čekáte, čekáte… Půl hodiny, hodinu, skoro hodinu a půl a čekáte… Snažíte si nudné čekání, až na vás přijde řada, zpříjemnit prohlížením (případně čtením) nějakého společenského časopisu, ale pak zjišťujete, že to nemá cenu. Pak vás úporné čekání zmrazí tím, že u doktora nejste ani deset minut, a pak můžete jít domů. A dvě hodiny (plus třicet korun) za nic jsou v tahu!

Na různých besedách se spisovateli (například při Měsíci autorského čtení v Brně) zas čekáte, až se ten nudný divák vymáčkne a dá prostor dalším, v lepším případě s vtipnějšími a zajímavějšími dotazy. Když už besedy znáte jako své nohy, pak jen čekáte na tu chvíli, kdy už se konečně ten nepochopitelný (a opravdu trapný) divák zeptá na tu stejnou otázku, kterou pokládá dalším autorům. (Mimochodem otázka se většinou týká vztahu autora k Moravě a různých narážkách, že v Brně nejsme v Čechách, ale na Moravě…; jeden z účastníků autorského čtení jej na Facebooku nazval „moravským nacionalistou“) A taky na stejném místě čekáte, kdy už vás pořadatel pustí do sálu, protože předchozí čtení ještě neskončilo.

Je to tak! Každý den, každý rok, vždycky, celý život na něco čekáme. Někdy je to příjemné čekání, někdy je to nudné čekání a někdy nás konečně chvíle, na kterou čekáme, totálně zmrazí a my litujeme, že jsme věnovali tolik času čekání…

Petr Hrudka

kyttfeuilleton00:2719.9.2009 0:27:39
zuzanataky čekám08:1627.7.2009 8:16:27
NMMladíku,23:4126.7.2009 23:41:25
NULINu, a tady je právě důkaz toho,12:2726.7.2009 12:27:54
NaďaUrčitě09:5926.7.2009 9:59:01

Počet příspěvků: 5, poslední 19.9.2009 0:27:39 Zobrazuji posledních 5 příspěvků.

Petr Hrudka

Petr Hrudka

Občas tu v neděli publikuju svoje krátké publicistické texty, ve kterých komentuju svět okolo sebe.

Jsem literární, filmový, hudební a snad i výtvarný fanoušek s nepříliš tradičním náhledem na věci.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.