Poslední slovo: První výročí

neděle 23. srpen 2009 09:00

S kamarádem se podílel na divadle, ač se v něm stalo cokoliv, všemožně jej s improvizací dotáhl do konce

Včera od oné nešťastné události uplynul rok, proto mi dovolte, abych tomuto našemu rodinnému výročí věnoval dnešní Poslední slovo. Člověk, kterého se to týká, by si to určitě zasloužil.

Před rokem, den po významném čtyřicátém výročí okupace v roce 1968, nás náhle opustil můj táta. Zemřel v tichosti. Možná jeho smrti něco předcházelo, každopádně jsme tomu asi nemohli nijak pomoci.

Poté, co se 21. srpna vrátil – jako každodenně – z práce, byl novinářem v hradecké mutaci Mladé fronty DNES, se ještě s námi v pohodě bavil. Chvíli s námi sledoval speciální noc k okupaci sovětských vojsk z roku 1968. Možná, že už nějakou dobu tušil, že už přichází jeho čas. Byl takové povahy, že nás se svým problémem neobtěžoval a na doktory nedal vůbec, ač je nutně potřeboval. Už několik let hodně kouřil…

Vše se ovšem náhle změnilo. Mamka vstala a zjistila, že táta nevstal a neodešel do práce. Důvod? Však už tušíte… Život se náhle otočil vzhůru nohama. Pochopitelně. Následovaly události, týkající se zařizování pohřbu, a tak dále.

Pro mě nezajímavějším časem byl společný oběd, po kterém přítomní známí a kamarádi postupně sdělovali své historky, které s ním prožili. Já byl v nešťastné pozici. Z rodiny jsem nejmladší, tudíž jsem toho s taťkou moc nezažil. Samozřejmě, že nechyběly různé chvíle, které věnoval mně. Ovšem, jak bylo ostatním známo, od jisté doby se rapidně změnil. A já už měl smůlu, že jsem nezažil, chvílemi opravdu vtipné, historky, které jeho život doplňovaly.

Při poslechu různých historek po společném obědu jsem jen mohl žasnout, čeho všeho byl můj táta schopen. Kupříkladu, na nějaké přátelské akci v nedalekém Kuksu vylezl na obrovský šutr a hlásal… S kamarádem se podílel na divadle, ač se v něm stalo cokoliv, všemožně jej s improvizací dotáhl do konce. Jeho kamarád, sestřin kmotr, poté, co podepsal Chartu, měl možnost potkat se se známým chartistou, čekal, že uvidí moudrého pána, místo něj ho čekal pohodovej chlápek s cigárkem v ruce. Fajn chlap to byl.

Smrt pochopitelně zasáhne každého člověka. Ať chce, nebo ne. Bylo zvláštní, že poté, co zemřel táta se dalších úmrtí v okolí zvýšilo. Nebo nás se to týkalo víc? Nebo najednou byla smrt bližší, než dřív?

Marně nacházím slova k pokračování. Občas přemýšlím, zda nemám dnešní Slovo věnovat něčemu jinému, třebas veselejšímu. Neudělám to. Je třeba se témat, kterých se bojíme, věnovat. Je třeba o těch věcech mluvit. Ať jsou jakákoliv. Vždyť jistě nejsme sami, kterým se něco podobného stalo.

Táta, Jan Hrudka, zemřel v ranních hodinách 22. srpna 2008 ve své posteli. V nedožitých dvaapadesáti letech.

Petr Hrudka

zuzanachytlo mě to13:0524.8.2009 13:05:01
NULItaky mi zemřela maminka14:0023.8.2009 14:00:49
Naďa********10:5823.8.2009 10:58:17
Tomáš JurčíkMilý Petře,10:1323.8.2009 10:13:34

Počet příspěvků: 4, poslední 24.8.2009 13:05:01 Zobrazuji posledních 4 příspěvků.

Petr Hrudka

Petr Hrudka

Občas tu v neděli publikuju svoje krátké publicistické texty, ve kterých komentuju svět okolo sebe.

Jsem literární, filmový, hudební a snad i výtvarný fanoušek s nepříliš tradičním náhledem na věci.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.